Proč nestrašit děti čertem
„Pokud rodiče straší děti čertem, nebo čímkoli jiným, tak už je ve výchově něco špatně. Takové jednání vnáší do vztahu prvek podmíněnosti: Musíš poslouchat, musíš být hodný, nezlobit, jinak si tě odnese čert. A to může být pro citlivé děti traumatizující,“ uvádí terapeutka Markéta Černoušková ze spolku Moudrost soucitu.
„Můžou prožívat regulérní strach, úzkost a hrůzu v době, kdy se jejich neokortex, tedy racionálně myslící část mozku, ještě nevyvíjí, a proto nejsou schopny pochopit, že se to nemůže stát. A ten strach a pocit ohrožení může být tak silný, že uvnitř dojde k traumatické reakci – odpojení se od sebe, potlačení sebe sama. A trauma je na světě,“ říká.
Pro dítě jsou rodiče středobodem vesmíru. Do určité doby se všechno točí jenom kolem mámy a táty, což jsou ti nejdůležitější lidé na světě. Lidé, kteří vytvářejí domov a pocit bezpečí. A do téhle poklidné a ničím nerušené oázy pak nečekaně vtrhne nějaká tajemná a odpor vzbuzující bytost, a všechno je rázem jinak.
„Ve vztahu s pečujícím dospělým, který má být absolutně bezpečný, náhle vznikne nedůvěra, nejistota, strach. Dítě ví, že se na něj nemůže spolehnout, a je to tak bolavé a stres z toho tak velký, že raději přestane být samo sebou. Navenek to ovšem může vypadat, že je strašně hodné,“ vysvětluje Markéta Černoušková.
Podobné zážitky, zvlášť pokud se opakují, můžou pak negativně ovlivnit i následující život. „Nedávno jsme se s jednou klientkou dostaly v terapii do situace, kdy jí bylo asi pět až šest let a strašlivě se vylekala právě čerta s Mikulášem. Běžela k mamince schovat se jí do klína. Až sem by to celé bylo v pořádku. Jenže maminka ji s ironickým posměškem a slovy nepřijetí od sebe odstrčila a všichni ostatní přítomní dospělí se jí nahlas vysmívali,“ popisuje terapeutka případ z praxe.
„A to je to trauma – když dítě zůstane se svou bolestí samo, jak říká Gabor Maté, světoznámý odborník na trauma. Tahle situace ale pochopitelně nebyla ojedinělá, spíš ilustrovala, o čem bylo její dětství,“ pokračuje.
Andělé to nezachrání
A pak existuje ještě jedna sorta rodičů, kteří čerta s Mikulášem zvou domů hlavně kvůli tomu, aby se jejich potomek naučil nebát. Tihle „přísní kouči“ mají zkrátka pocit, že když se dítě pořádně vystraší, zvýší se tím jeho odolnost, což mu v dalším životě může jedině prospět. Opak je však pravdou.
Malý človíček se tak ještě utvrdí v podvědomém přesvědčení, že je s ním něco špatně a že si zaslouží bezcitné zacházení. Jaký závěr z toho všeho tedy plyne? Výchovné lekce, veselice za řinčení železných řetězů a dštění síry pekelné, ani domnělé posilování emoční odolnosti nejsou (respektive neměly by být) důvodem k tomu, abyste si domů zvali čerta s Mikulášem.
„Dítě se může leknout a chvíli se bát, to k životu patří. Ovšem je-li nablízku empatický, soucitný dospělý, který ho v jeho leknutí a strachu podrží, jak fyzicky, tak emocionálně, uzná jeho pocity a řekne mu, že všechno bude v pořádku. Žádné zpochybňování reakcí dítěte, jeho zesměšňování, zostuzování, ponižování či ,napomáhání’ čertovi přísnými, shazujícími řečmi. Pak můžou být těžké emoce zdravě prožity, nikoli potlačeny. V bezpečné náruči milujícího rodiče,“ říká Markéta Černoušková.
Místo strachu si tak dítě může odnést jedno krásné poselství, že dobro vítězí nad zlem. Neboli poslední slovo má Mikuláš, který ho vždy něčím obdaruje. „To je nádherná symbolika. A chtěla bych ji dopřát každému dítěti, s milujícím, empatickým, bezpodmínečně přijímajícím, bezpečí zajišťujícím rodičem za zády,“ dodává terapeutka.